+420 777 817 021

info@artagent.cz

Dana Batulková

Jan Šťastný

Herec Jan Šťastný se narodil v roce 1965 ve Zlíně. Na televizních obrazovkách se objevoval už od dětství, například v seriálu Jedno malé sídlisko (1978) nebo v pohádce Za humny je drak (1982).  Herectví vystudoval na pražské DAMU, po studiích pak vystupoval na prknech Národního divadla. V roce 1992 přijal angažmá v Divadle na Vinohradech, kde působí dodnes.

Jana Šťastného proslavily především seriály. První velkou roli získal v seriálu Rodáci, známý je také kvůli svým rolím v seriálech Život na Zámku či Zdivočelá země. Velkou popularitu se mu podařilo získat díky seriálům Pojišťovna Štěstí a Ordinace v Růžové zahradě. Zahrál si i v oceňovaném Vyprávěj, objevil se také v divácky oblíbeném Labyrintu (2017) a mnoha dalších. V současné době jste ho mohli vidět v seriálech Krejzovi a Slunečná.

Co se filmografie týče, diváci jej mohli vidět v legendárním snímku Je třeba zabít Sekala či komediálním snímku Václav a v celé řadě televizních filmů.

Honza se také aktivně věnuje moderování, rozhlasové tvorbě, audioknihám a dabingu, přičemž několikrát propůjčil hlas takovým hvězdám jako je Antonio Banderas nebo Mel Gibson, jeho typický sametový hlas mohou diváci zaslechnout i v četných zahraničních seriálech.

Václav Vašák

Narodil se v Humpolci, po maturitě na SOU v Pelhřimově studoval na brněnské JAMU. Jeho první angažmá bylo v Národním divadle v Brně, kde  strávil takřka jedenáct sezon. V roce 2010 se dostal do širší nominace na Cenu Thálie za ztvárnění Jiřího Voskovce v inscenaci Korespondence V+W. V roce 2011 pak přešel do pražského Divadla na Vinohradech a od sezony 2015/16 je stálým členem Divadla Na zábradlí. V současné době ho můžete vidět v představení Discoland, Freudovo pozdní odpoledne, Kleopatra, Europeana, Mýcení, Korespondence V+W a jiných.

Hostoval například v Divadle Ungelt, Meet Factory, Divadle Letí nebo ve Stavovském divadle. Kromě divadelního herectví účinkuje také ve filmu a televizních seriálech.

Tomáš Dastlík

Herec Tomáš Dastlík se narodil roku 1975 v Pardubicích. Po absolvování Gymnázia v Pardubicích nejprve vystudoval ekonomicko-správní fakultu univerzity v Pardubicích. Až poté úspěšně dokončil i brněnskou JAMU, obor činoherní herectví pod vedením Josefa Karlíka a Aleše Bergmana.
Ihned po škole nastoupil do angažmá do ostravského Divadla Petra Bezruče, kde působil deset let a z úspěchem ztvárnil na čtyři desítky divadelních rolí. Mnohá z těchto představení byla uvedena v televizi jako divadelní záznam. Za zmínku stojí Cyrano nebo Evžen Oněgin, v nichž hraje Tomáš Dastlík hlavní role (Cyrana a Evžena Oněgina). Působení v Divadle Petra Bezruče je také úzce spjato s divadelními oceněními jeho hereckého výkonu. Za již zmiňovaného Evžena Oněgina (rež. J. Mikulášek) získal roku 2012 několik hereckých ocenění, mimo jiné i za hlavní herecký výkon na Festivalu divadel Moravy a Slezska v Českém Těšíně.
Za roli Astrova ve Strýčkovi Váňovi (rež. Š. Pácl) získal roku 2014 cenu za nejlepší herecký výkon na divadelním festivalu Kopřiva V Kopřivnici, za roli Heathcliffa v Na větrné hůrce (rež. J. Mikulášek) získal roku 2013 nominaci na Cenu Thalie a Cenu Alfréda Radoka.
Od roku 2014 působí v Praze. Nyní je v angažmá v Divadle na Vinohradech , kde si zahrál již celou řádku rolí. (Láska na Krymu – role Sejkin, Nevzdávej to! -role Mike, obojí v režii Juraje Deáka). Vidět ho můžete také v divadle Ungelt v představení s názvem Smrt a dívka.
Přesun do Prahy znamenal také rozšíření působení na poli filmového a televizního herectví.
Velkou příležitost dostal v televizním filmu Na druhý pohled v režii Petra Nikolaeva, kde si zahrál roli Emila Langa. Výraznou roli papeže Johanese XXIII., ztvárnil ve filmu Jan Hus (rež. J. Svoboda). Objevil se i v řadě seriálů. Mezi výraznější role patří role moraváka Martina Maléře v seriálu Ulice, či role bývalého skina Bláhy v druhé sérii krimi-příběhů Kriminálka Anděl 2. Naopak v minisérii Detektivové od Nejsvětější trojice si zahrál jednoho z detektivů.
Tomáš Dastlík mluví anglicky, rozumí německy a rusky.
Ve volném čase se věnuje hře na kytaru, foukací harmoniku a zpěvu, rybaření, potápění a všem druhů sportu včetně bojových a adrenalinových.

Marek Němec

Petr Buchta

Petr Buchta se narodil roku 1985 v Karviné. Po absolvování studia na Janáčkově konzervatoři v Ostravě působil čtyři sezóny v Těšínském divadle. V roce 2010 se stěhuje do Prahy, za což je rád dodnes.
V letech 2014-2016 byl v angažmá v Kladenském divadle. Od roku 2016-2022 byl v angažmá pražského Švandova divadla.

Společně s divadlem se také věnuje filmové a televizní tvorbě.

Největší příležitostí zatím byla role Peterise Pjatkovse v lotyšsko-litevsko-českém filmu Rok před válkou.  Za tu v roce 2022 získal nejvyšší lotyšské filmové ocenění a to Lielais Kristáps  za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.

Filip Kaňkovský

Filip Kaňkovský se narodil 1. 5. 1985 v Praze.

V letech 2006-2009 studoval hru na klavír na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Poté studoval pod vedením E. Salzmannové a A. Švehlíka v letech 2009 – 2015 obor činoherního herectví na DAMU.
Od roku 2014 je v angažmá v Národním divadle. Hostoval například v divadle Komedie, v divadle Minor a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Je členem divadelního uskupení Tygr v tísni.
Mezi jeho významnější filmové role lze zařadit roli Špíny ve filmu …a bude hůř. Dále pak role Choppera ve filmu Serena (rež. S. Bier), roli Zdeňka Zahrádky v Příběhu kmotra (rež. P. Nikolaev) a v oceňovaném filmu P. Bebjaka, Čiara.
Objevil se také v několika seriálech 1890, Čtvrtá hvězda, Případy 1. oddělení, Policie Modrava, v dokumentárním filmu Návrat do Adriaportu (rež. A. Babanová) a ve studentském filmu Haka (rež. A. Hobzik), na kterém i dramaturgicky spolupracoval a který získal ocenění Český tučňák. Filip spolupracuje také se zahraničními produkcemi.
Kromě divadelní a filmové práce se také věnuje rozhlasovým hrám, je frontman a klávesista kapely Green Småtroll (kapela získala žánrovou cenu Anděl 2009 v kategorii Ska & Reggae za album Rude Jazz) a reggae selector  pod pseudonymem Papa Kani.
Filip Kaňkovský působí jako muzikant i s dalšími kapelami a interprety a začíná se věnovat scénické hudbě.

Marek Adamczyk

Po letech zanedbávání školních povinností na Gymnáziu Oty Pavla v Radotíně usoudil, že mu prospěje, když nebude mít při studiu možnost tolik sedět, a nastoupil na Divadelní akademii jako posluchač oboru činoherní herectví. Pod pedagogickým vedením Ladislava Mrkvičky, Jany Hlaváčové a Jana Šťastného školu absolvoval mimo jiné rolí barona Tuzenbacha v Čechovových Třech sestrách nebo Toffola Mrťafy v Goldoniho Poprasku na Laguně. Během studií také natočil svůj první celovečerní film Lidice, kde ztvárnil postavu Václava Fialy.

Po půlročním intermezzu, které strávil na stáži na londýnské Rose Bruford College, nastoupil do angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Po pěti sezonách pak přijal nabídku angažmá v divadle Na Vinohradech, kde působí i v současnosti.

Je také vyhledávaným filmovým a seriálovým hercem. Kromě již zmíněných Lidic ztvárnil například ústřední postavu Pavla v dramatu Dana Wlodarczyka Zloději zelených koní nebo jednoho ze svérázných členů dabingového studia Zero v komediálním seriálu Dabing street režiséra Petra Zelenky.

O svých zájmech příliš nemluví, ale v zásadě je rád vždy, když může dělat něco zajímavého, ať už se učí surfovat na portugalském pobřeží, hraje si na chataře na samotě v posázaví nebo vysvětluje u piva kamarádům, že pravda a ctnost jsou křehké  pojmy, o které je třeba aktivně pečovat, jinak se jejich význam časem vyprázdní.

Aleš Bílík

Herec Aleš Bílík (1989) je absolventem činoherního herectví na DAMU. Už během studia na DAMU se zapojil do pohybového projektu Adély Laštovkové Stodolové a tvůrčí skupiny SKUTR s názvem Muži a hostoval například v Národním divadle a Městském divadle v Mladé Boleslavi. Roku 2013 nastoupil do angažmá činohry Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě, kde setrval do roku 2015. Poté se vrátil zpět do rodné Prahy na volnou nohu, což mu dalo větší prostor věnovat se práci před kamerou. Později nastoupil do angažmá v Městských divadlech pražských, kde působí dodnes. Zde je k vidění v řadě inscenací jako například Idiot, Evžen Oněgin, Noc bláznů, Čapek nebo Želary. Dále hostuje v Divadle Kalich a hraje v rámci Letních Shakespearovských slavností v představeních Komedie omylů a Zimní pohádka.

Aleš Bílík dostal první větší filmovou hereckou příležitost v televizním filmu Piknik (H. Bočan, 2014), v roce 2016 si zahrál prince v ústřední dvojci pohádky Řachanda a o rok později se objevil v minisérii ČT s názvem Spravedlnost (P. Bebjak, 2017), nebo v sérii Bohéma (R. Sedláček, 2017). Jeho poslední velkou filmovou rolí je rytíř Szimko ve snímku Václava Kadrnky Křižáček. Film získal křišťálový globus za nejlepší film na 52. ročníku KVIFF.

Aleš Bílík se věnuje také rozhlasové činnosti, a moderování.

Jan Řezníček

Narodil se 3.9. 1990 v Praze.
Po studiích na libeňském gymnáziu studoval JAMU obor činoherní herectví u prof. Ivo Krobota a doc. Lukáše Riegera. Při studiích hostoval v brněnském Hadivadle ( Zámek – Franz Kafka, režie – Ivan Buraj). Absolvoval (2014) v roli Peera Gynta v inscenaci Peer Gynt režiséra Juraje Augustína. Po studiích hostoval v Hadivadle ( Směšná temnota – Wolfram Lotz, režie – Filip Nuckolls) a v Huse na provázku ( Babička : Šťastná to žena! – Božena Němcová, Petr Oslzlý, Ivo Krobot ; režie – Ivo Krobot). Následně získal angažmá v Městském divadle Zlín, kde hrál 3 sezóny a odehrál několik inscenací. Během angažmá ve zlínském divadle hostoval v Činoherním studiu Ústí nad Labem ( Jindřich VI. III. díl – William Shakespeare, režie – Filip Nuckolls). Od roku 2017 působí v Praze jako herec na volné noze. Hostuje v Městských divadlech pražských, Švandově divadle, Divadle Bez zábradlí a v Divadle Na Jezerce. Od roku 2019 hraje na Shakespearovských slavnostech v inscenaci Zimní pohádka režiséra Pavla Kheka.
Od roku 2017 hraje v seriálu Ulice.

Jakub Koudela

Herec Jakub Koudela se narodil v roce 1992 v Příbrami a v roce 2016 dokončil studium na DAMU.

Je zakládajícím členem pražského souboru Spektákl. V roce 2015 nastoupil do angažmá v Městském divadle v Mostě, kde působil dva a půl roku. Po dvou letech na volné noze nastoupil v roce 2019 na částečný úvazek do Jihočeského divadla, kde jej můžete vidět v inscenacích Hamlet, Perplex, Společenstvo vlastníků, Beckham. Dále jej můžete vidět v inscenaci Edvard II. Kterou nazkoušel pod souborem Depresivní děti touží po penězích. Jakub je také principálem divadelního spolku Šprajc, kde zprodukoval dvě edukativní představení pro studenty a úspěšné představení Pivo.

Na televizních obrazovkách jste Jakuba mohli vidět ve filmu Oběť (M. Blaško, 2022) nebo Jak přežít svého muže (R. Merkner, 2023). Dále hraje v seriálech Sedm schodů k moci, Call my Agent, Na vlnách Jadranu, Specialisté, Policie Modrava. Za zmínku stojí i několik studentských filmů jako Lesapán, Vězení, Máme to? nebo Na Kocourku. Dalším počinem na kterém se podílel i jako scénárista, pomocný režisér a herecký poradce je amatérský film Prach a broky.

Jakub kromě české tvorby již dostal hereckou příležitost i v zahraničních projektech např.
v dokumentárním seriálu evropského formátu Clash of Futures (Jan Peter, Frédéric Goupil, 2017), americkém seriálu Genius nebo Legends II (David Semmel, USA, 2016), německém TV seriálu Die Dasslers (Philipp Stennert, Cyrill Boss, 2015) a filmu the The Zookeeper’s Wife (Nicki Cairo, USA, 2016). Účinkoval také v německém studentském filmu v režii Felixe Ahrense z roku 2015 Am Ende der Wald, který roku 2016 získal Ocenění stříbrného Oskara v LA za zahraniční studentský film.

Kromě divadla a televize se Jakub věnuje i dabingu a namlouvání audioknih. Nadaboval již několik seriálů pro ČT. Pro Studio Virtual pak propůjčil svůj hlas vedlejším postavám z filmu Cinderella (Z. Štěpán, 2015). Pro společnost Albi namluvil několik knih : Hravá čísla, Zpívánky, Parta pac, Lidové říkanky a další.

Jakuba jste mimo jiné mohli spatřit také v reklamách v ČR a Francii.

Aktivně ovládá anglický jazyk, pasivně němčinu a italštinu.

Mezi jeho záliby patří jízda na koni, cestování, sport a posilování, larp a historie. Je také nadšený barista, absolvoval kurz relaxační masáže a je vůdce malého plavidla a to jak na moři tak na řece. Ve volných chvílích rád píše scénáře.

„Miluji příběhy a lidi, co je umí vyprávět. Rád je poslouchám a nechávám volný prostor své fantazii, aby je dokreslila do patřičných absurdit. No a tyto absurdity pak sepisuji. Dále mám rád cestování, poznávání cizích kultur a historie. Můj velký sen je mít dodávku, kterou bych přestavil na obytný van a s ním pak procestoval celou Evropu. Bez konkrétního cíle bych prostě jen jel a poznával svět.

Voicereel Jakuba Koudely: 

Adam Ernest

Adam Ernest se narodil v Praze.  Při cestě autobusem na lacrossový turnaj do Anglie se seznámil s baskytaristou tehdy vznikající punkové kapely poetického názvu Pomoč Kolotoč. Následovala další kapela The Earnest a po dokončení gymnázia přijetí na DAMU, obor činoherní herectví.

Během studia obdržel Adam Ernest cenu Jiřího Adamíry od Nadace život umělce za mimořádné tvůrčí úspěchy během studia.

Po ukončení čtvrtého ročníku nastoupil do angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde ho můžete vidět například jako Demetria ve Snu noci Svatojánské, Krabata v Čarodějově učni či Váňu v inscenaci Ministerstvo školství a vědy Ukrajina, na kterém pracoval i jako dramaturgická spolupráce a vzniklo v rámci výměnného projektu se lvovským divadlem Theatre Lesi “Dialog bez hranic,” jehož je autorem. Hostuje také ve Švandově divadle nebo ve Vile na Štvanici.

Jedny z prvních TV seriálů, ve kterých si můžete Adama všimnout, je seriál Mordparta, Inspektor Max nebo v připravovaných seriálech s názvem Tři poldové a nemluvně či Děti. První větší filmovou příležitostí byl Poulíček ve filmu Párty Hárd režiséra Mártyho Pohla, známého pod pseudonymem Řezník.

Adam mluví anglicky a je schopen hrát v němčině.

A co o sobě říká?

„Mám rád rocknroll. Mám rád lidi, který se zajímaj o to, co se děje kolem nich a snažej se aktivně přistupovat k utváření společnosti. Obdivuju, když se někdo dokáže obětovat pro dobrou věc bez nároku na pochvalu. Dojímá mě celoživotní láska starých lidí a příroda. Nesnáším poklonkování, lenost, xenofobii a Miloše Zemana se všemi jeho kamarády.“

Radek Melša

Radek Melša se narodil v Ostravě. Již v útlém věku navštěvoval základní uměleckou školu Sologubova, která jej skrz úspěch na pěvecké soutěži dostala až k přestupu z víceletého gymnázia na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Po absolvování jej přijali na JAMU, kde v roce 2020 ukončil studium činoherního herectví. Už během studia na konzervatoři začal hostovat v Národním divadle Moravskoslezském, kde krom jiných rolí ztvárnil kupříkladu roli Romea v inscenaci Romeo a Julie, poselství lásky či roli Kleanta v inscenaci Harpagon je lakomec.

První zkušenosti před kamerou přišly se studentskými filmy pro UTB, FAMU a FAMU International. Debutovou větší roli získal v hraném dokumentu České televize Rozsudek. Posléze se objevil v epizodních rolích (Strážmistr TopinkaUliceSpecialisté, Střídavá péče), taktéž několikrát účinkoval v reklamách – například pro Mentos, Opavia, Zonky, Česká spořitelna, Müller Mix, Vodafone či Kooperativa. Mezi jeho největší projekty patří pohádka Největší dar, kde Radek ztvárnil jednu z ústředních rolí a seriály Co ste Hasiči, Anatomie života či 1. Mise, ve kterých rovněž účinkoval v zásadnějších charakterech. Miluje hudbu, ostatně zpívá v různorodých hudebních projektech a v minulosti se též zabýval historickým šermem.

Petr Uhlík

Petr Uhlík pochází z Uherského Hradiště, kde se roku 1999 narodil. V sedmi letech začal hrát na housle. Následně se stal členem Dismanova rozhlasového dětského souboru a v 15 letech byl přijat na Pražskou konzervatoř. Během studia účinkoval ve filmech Jan Hus a Po strništi bos.

V maturitním ročníku hrál v inscenaci Člověku nad tím rozum i čurák zůstává stát podle básní Ivana Martina v režii Jiřího Pokorného v pražském Divadle X10.

Od září 2018 byl v angažmá v Divadle pod Palmovkou. Od začátku 48. sezóny byl Petr Uhlík čtyři roky členem souboru Činoherního studia v Ústí nad Labem. Během angažmá spolupracoval například s Divadelní společností Masopust a se souborem 11:55. Nyní můžeme Petra vidět v MeetFactory v inscenaci Obyčejná žena.

Na obrazovkách  ho nyní můžete vidět v minisériích Adikts a Metoda Markovič: Hojer nebo Ulici.

 

Zahrál si též v seriálu na i-Vysílání Pět let a ve filmu Denise Šafaříka O malých věcech a filmu Bratři.

Věnuje se zpěvu, hře na housle a kytaru, divadelní režii a boxu.

Jaromíra Mílová

Herečka Jaromíra Mílová se narodila v roce 1961 ve Varnsdorfu.

V roce 1982 vystudovala Státní konzervatoř v Ostravě pod vedením P. Matouška. Její herecké začátky jsou spojeny s divadlem Ha-divadlo v Prostějově (1980 – 1982) a Západočeským divadlem v Chebu (1982 – 1986). Za roli Alenky v adaptaci pohádky Alenka v říši za zrcadlem (r. F. Hromada) od Lewise Carolla získala v roce 1986 Cenu Zdeňka Hofbauera za ženský herecký výkon.

Jaromíra pokračovala v Činoherním studiu Ústí nad Labem (1986-87) a Divadle pracujících Most (1987-2004). Od roku 1994 konečně přišla na řadu i pražská divadla v čele s Národním divadlem, jehož členkou byla až do roku 2016. Ze starších kusů jmenujme např. Rok na vsi, Antonius a Kleopatra, Idiot, Prvotřídní ženy, Prospaný život, Zkrocení zlé ženy, Sluha dvou pánů a mnoho dalších. Nyní je členkou Městského divadla Kladno, kde Vás překvapí například rolí rozverné managerky Jeanette.

Jaromíra je k vidění též na Zbraslavi v každoročním velikonočním představení Lidové pašije v roli Anděla.

Jaromíra Mílová však nezahálí ani na filmovém poli. Má za sebou četnou řádku rolí. Jmenujme např. filmy Praho, má lásko (povídka Panorama) (M. Černá, 2012), Kráska v nesnázích (J. Hřebejk, 2006), Zapomenuté světlo (V. Michálek, 1996). Za film Báječní muži s klikou (rež. J. Menzel) obdržela v roce 1980 na mezinárodním filmovém festivalu Festival International du Films de Comédie ve Vevey pořádaném Oonou Chaplinovou cenu za ženský herecký výkon. Jaromíra spolupracuje i se zahraničními školami. V roce 2016 získal německý studentský film Am Ende der Wald, kde hraje Jaromíra roli matky české rodiny, stříbrného Oskara v kategorii zahraničních hraných filmů.

Ještě častěji než ve filmu můžeme Jaromíru na televizních obrazovkách vídat prostřednictvím seriálů. Z těch nejaktuálnějších jmenujme např. Zločin v Polné v roli matky Hilsnerové (V. Polesný, 2015), Vraždy v kruhu (epizoda Kamarád v nouzi) (I. Pokorný, 2015), Kriminálka Anděl (I. Pokorný, 2014), Život a doba soudce A.K. (epizoda Kněz) (R. Sedláček, 2014), dále pak např. Hraběnky (J. Brabec, 2007), Dobrá čtvrť (K. Smyczek, 2005), Zdivočelá země (H. Bočan, 1997) a mnoho dalších, pro pamětníky vzpomeňme možná ještě Přátele zeleného údolí (K. Mudra, 1980).

Jaromíra pomáhá v herecké kariéře i dalším mladým talentům. Od roku 2011 vyučuje herectví na VOŠ herecké v Praze, v letech 2009 – 2011 působila jako pedagog na Pražské konzervatoři.

Ve volném čase ráda plave, jezdí na kole, běhá a bruslí. Mezi její koníčky však patří i čistě kulturní činnosti jako je vážná hudba, malířství, hra na kytaru či četba.

Jaromíra hovoří velmi dobře německy. Ukázka z Malého prince zde:

Vojtěch Franců

Vojtěch Franců se narodil 21. září 2001 v Turnově.

Vyrůstal v malé vesnici v severních Čechách, která mu v Praze často chybí.

V roce 2021 dokončil turnovské gymnázium, které studoval dálkově společně s herectvím na brněnské konzervatoři.  Hned po maturitě nastoupil na DAMU do ročníku Milana Schejbala studovat herectví činoherního divadla.

Divadlu se věnuje od pěti let, se spolužáky působí ve studentském uskupení NOTDIS. V Praze jej můžete vidět v Divadle Vila Štvanice, kde hraje s divadelním souborem Geisslers Hofcomoedianten.

Před kamerou se poprvé objevil v seriálech Alenka v říši gifů a TBH, který je možné shlédnout na ivysilaní České televize.

Ve volném čase ho baví hudba, historie a cizí jazyky a náhodné a spontánní cestování po Evropě.

Maximilián Dolanský

Alena Štréblová

Začátky herecké kariéry Aleny Štréblové jsou spjaty s amatérským A-studiem Rubín. Již během studií na DAMU Alena Štréblová hostovala ve Studiu Ypsilon a spolupracovala s divadlem Sklep. Později se přidalo hostování v Divadle Na zábradlí. Postupně vystřídala několik angažmá (Divadlo Komedie, Divadlo Rokoko, Městské divadlo Kladno, Národní divadlo).

Nyní je na volné noze a vidět ji můžete v Národním divadle (Pýcha a předstudek, Mnoho povyku pro nic, Hordubal), ve Švandově divadle na Smíchově (A. Karenina) a A Studiu Rubín (Sween Home Malá Strana).

Za roli Iriny Arkadinové v inscenaci Racek (Daniel Špinar) získala Cenu Českého divadla 2011 za nejlepší ženskou roli.

Z celovečerních filmů, které Alena Štréblová doposud natočila, stojí zejména za zmínku film David mladého začínajícího režiséra J. Těšitele, který měl svou premiéru na posledním Karlovarském festivalu a získal mnoho ocenění na zahraničních festivalech. Alena sama začínala např. ve filmech J. Smyczka Proč? nebo Nemocný bílý slon… Dále byla k vidění ve filmu Rozmarná (M.Hrůza), Cesta z města (T.Vorel), v poslední době ve filmech Hodinový manžel (T.Svoboda) nebo Padesátka (V.Kotek). Alena hojně účinkuje také v seriálech. Z nejaktuálnějších jmenujme alespoň Duch (2023), Odznak Vysočina (2023), Ulice (2019-doposud), Dáma a král (2018), Specialisté (2018), Štafl (2017), Zločin v Polné (V. Polesný, 2015),Vraždy v kruhu (I. Pokorný, 2015), Nevinné lži II. (B. Sláma, 2014), Policie Modrava (J. Soukup, 2014), Vraždy 1. oddělení (D. Wlodarczyk, 2013).

Významnou roli hrála též v československém seriálu Odsouzené (Odsúdené, R. Šveda, P. Bebjak, 2009) z prostředí ženského vězení, kde hrála postavu Lešky, odsouzené farmaceutičky.

Alena Štréblová předávala svůj herecký um a zkušenosti nejen z jeviště, ale také za katedrou. V letech 2001-2003 vedla kurz Základy herectví (obor arteterapie) pro dálkové studium při FF UK – Brno a v letech 2008, 2009, 2013 a 2014 divadelní dílny Dramasteria (kurz činohry).
Alena mluví anglicky a rusky.

 

Lenka Vlasáková

Petra Bučková

Herečka s divokým naturelem. Má široký areál rozšíření. Od savan ztřeštěnosti, přes pichlavou satiru mírného pásma až po tajgu tragiky. K jejímu vyhynutí přispívá stálost a jediná škatulka, do které ji můžete lapit, je fotopast.

Když vyrostla v Táboře do výšky 174 centimetrů, řekla si, že to stačí, utrhla své slovensko-maďarské kořeny a v sedmnácti odešla z domu. Na JAMU ji vzali hned napoprvé, přestože se málem nevešla do dveří. Během prvního semestru ze sebe vyzpívala 10 kilo a díky akrobacii, baletu a karate prošla metamorfózou do podoby, jak ji známe dnes.

Má potápěčský kurz PADI a nebojí se jít do hloubky ani v kůži silných postav. V minisérii Jitřní záře získala hlavní roli a do postavy matky se ponořila i ve webovém thrilleru #martyisdead. Ten se stal v roce 2020 prvním českých seriálem, který vyhrál prestižní mezinárodní cenu Emmy. Na obrazovku se ale výrazně otiskly i její vedlejší postavy ze seriálu Ochránce a filmu Uzly a pomeranče.

S kaskadéry trénuje CQB a střelbu, aby mohla zabíjet a zasahovat v českých kriminálkách, jako jsou Hlava Medúzy, Vraždy v kruhu, Polda, Specialisté nebo Šéfka. A s chutí se sklouzla po mýdle soap opery Ordinace v růžové zahradě.

Doma je v Praze a za muže má Rakušana. Komunikační bariéry jsou jí ale cizí. V puse má hned několik jazyků a často je vyplazuje ve filmech a seriálech zahraniční produkce. Ten anglický v Haunted (Netflix), Carnival Row (Amazon) nebo v The Wheel of Time. Američané ji nejčastěji obsazují do židovských hrdinek temných časů 2. světové války. Německy si zahrála v Decision Game (Amazon) a Home Is Here a její francouzština zazněla v seriálu Totems (Amazon).

Po absolutoriu JAMU prošla několika angažmá. Od Bezručů, přes HaDivadlo až po Husu na provázku, aby se nakonec chytla Havlova balkonu v Divadle Na zábradlí. Tam nyní perlí v inscenaci Ingmara Bergmana Persony v roli Marianne. Průpravu však získala v klasice všech klasik. Má za sebou hlavní roli jako Macbeth, představení Othello v anglickém originále a Višňový sad. Za představení Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla Juráčka získala cenu Alfréda Radoka a protože miluje přesah, hrála ve Zběsilosti v srdci podle Davida Lynche a v punkovém kabaretu Psychóza ve 4:48. Jednou za čas naskočí na létající cirkus Listování Lukáše Hejlíka.

Její srdcovou záležitostí je audio tvorba. Mikrofon totiž člověk neošálí. Hraje v rozhlasových hrách a četbách na pokračování. Její hlas zazněl v románu Milenec Lady Chatterleyové (D. H. Lawrence), v novele Do tmy (Anna Bolavá) a v povídkách Noční učitelky (S. Anderson). Dvakrát byla nominována na nejlepší herečku v anketě Neviditelný herec.

Na první pohled je Petra Bučková femme fatale střihu Evy Green. Umí být ale taky pěkná zrůda. V Listování se v mžiku přesmykne z uřvaného fracka do úlisného baliče nevinných dívek. A přestože má v sobě divokost, hravě ji zkrotí do škrobené učitelky vlastivědy.

Její hlavní pracovní metodou je totiž empatie. Umí se naladit na frekvenci ostatních a buňky v těle se jí přeskupují podle toho, co si obleče. Jenom díky tomu mohla dvanáct let působit jako Zdravotní klaun. Tam se totiž bez citlivé DNA (Dokážu Navnímat Atmosféru) neobejdete.

OCENĚNÍ: cena Emmy 2020, v kategorii krátkometrážních seriálů za seriál #martyisdead

Voicereely:

Četba na pokračování

Hlasový řejstřík v upoutávce

Reklamní ukázka

Marie Štípková

Herečka Marie Štípková absolvovala na DAMU v roce 2010. V průběhu studia získala Cenu Jiřího Adamíry a Cenu Valtra Tauba.

Její první filmovou rolí byla produkční Martina z filmu Chyťte doktora (2007, r. M. Dolenský). Dále jste ji mohli spatřit např. ve filmech Anglické jahody (V. Drha, 2008), Cesta do lesa (T. Vorel, 2012) a 8 hlav šílenství (M. Nováková, 2016) a ve filmu Nabarvené ptáče (V. Marhoul, 2019).

Marie Štípková se však věnuje zejména divadlu. V letech 2010-2013 byla na volné noze a hostovala například na Nové scéně Národního divadla, v Divadle Minor, v Divadle Ponec, v A studiu Rubín nebo ve Švandově divadle. Spolupracovala také se soubory Geisslers Hofcomoedianten a BocaLocaLab. Od roku 2013 do roku 2016 byla v angažmá v Městském divadle Kladno, kde účinkovala v celé řadě představení, z těch nejzajímavějších je to například Jentl (režie: J. Nvota) a Brémská svoboda (režie: M. Františák). Za roli Géši Gottfriedové v poslední jmenované inscenaci získala širší nominaci na Cenu Thálie 2015.

Za tutéž roli Marie Štípková obdržela Cenu divadelní kritiky 2015 v kategorii ženský herecký výkon.

Od roku 2017 je v angažmá ve Švandově divadle v Praze. Hostuje také v Národním divadle, v La Fabrice, v A Studiu Rubín, v Divadle Minor a spolupracuje s divadelním souborem BodyVoiceBand. Od roku 2022 hraje v představení Marta na Letní scéně Musea Kampa.

Marie hraje na altsaxofon a ve volném čase se ráda věnuje józe, plave a jejím velkým koníčkem je poměrně netradičně čalounění. Také velmi ráda cestuje a kromě kultury miluje i přírodu a vodáctví.

Lucie Polišenská

Kristýna Kociánová

Rapl, Teambuilding

Herečka Kristýna Kociánová se narodila roku 1985 v Novém Jičíně.

V roce 2005 úspěšně absolvovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě.
Po dvouletém působení v Divadle Petra Bezruče v Ostravě nastoupila roku 2005 do angažmá do Klicperova divadla v Hradci Králové. Zde působila až do roku 2014 a ztvárnila velké množství divadelních rolí jako např. Zuzanu ve Světácích (rež V. Morávek), Lucy v Žebrácké opeře (rež. D. Špinar), Rampepurdu v Bylo nás pět (rež. J. Frič) a nebo Labuť ve hře Labutí jezero v režii SKUTRU.
V současné době působí Kristýna Kociánová v Praze na volné noze a spolupracuje s divadelní společností Háta a Pantheon.
Z obrazovek je známá hlavně díky roli ze seriálu Ordinace v růžové zahradě (TV Nova), také rolí Arnoštky v seriálu Ententýky (ČT), nebo jako Ivana Braunová v seriálu Přístav (Prima) V současné době ji můžeme vidět v seriálu Krejzovi kde hraje Sabinu Borkovou (Prima).
Kromě divadelní a televizní tvorby se věnuje také moderování, dabingu, hlasovým reklamám,  rozhlasu a namlouvání audioknih.
Mezi její záliby patří zpěv, tanec, vaření, kreslení, hory, literatura a auto.

Lenka Zahradnická

Ulice, Taxi 121

Herečka Lenka Zahradnická se narodila v Praze. Už od šesti let hrála, zpívala a tančila v divadelním spolku Radar, kde se objevuje dodnes.Po studiu na gymnáziu se rozhodla zkusit své štěstí na DAMU. Poté absolvovala obor činoherní herectví pod vedením .D. Ullrichové, J. Nebeského, E. Salzmannové a A. Švehlíka.

Od roku 2005 se začala Lenka Zahradnická objevovat v televizi. Největší popularitu jí přinesla role jemné Aleny “veverky” Veverkové v seriálu Ordinaci v růžové zahradě 2. O rok později se objevila ve filmu Vratné lahve. Mezi nejzajímavější role patří Lenka Fořtová ve Svatbách v Benátkách nebo Kateřina v Drahých sousedech.

Z divadelních rolí ráda vzpomíná na Grušenku z inscenace Bratři Karamazovi, kterou si zahrála ještě jako studentka DAMU v divadle Disk. Roku 2011 byla členkou uměleckého souboru Městskédo divadla v Kladně, kde ztvárnila několik zajímavých rolí např. v režii D. Špinara. Nyní působí na volné noze. Vidět ji můžete nepř. v divadlech MeetFactory, A studio Rubín, Divadlo Radar, Divadlo A. Dvořáka Příbram… Každé léto také hraje na Letních Shakespearovských slavnostech v Mnoho povyku pro nic.

Lenka ráda tráví volný čas se svou rodinou a fenkou Františkou nejlépe v přírodě.
Když se přidá dobré víno a něco dobrého na zub – je prostě šťastná. Lenka má ráda pohyb a sport všeho druhu. Vyzkoušela například závěsné šály, kickbox, akrobatické trampolíny, aerobik, posilovny a vlastně je málo věcí, které nevyzkoušela. Nyní propadla jôze a pilates a už má vyhlídnutou pozemní akrobacii:-).
Jestli existuje fobie na lidskou hloupost a lhostejnost, tak jí zaručeně má. A taky není kamarád s hady a pavouky.
Domluví se anglicky a učila se francouzsky.
Zajímavost: je to plačka-umí se napovel rozbrečet 😀
“Vždycky když po mě někdo chce ať o sobě něco řeknu nebo napíšu, začnu být lehce vystresovaná. Abych náhodou nevypadala, že jsem namyšlená, hloupá, trapná a nebo přechytralá. Nicméně ten pokus i s těmito riziky učiním, tak si udělejte úsudek, jaký chcete. Nejjednodušší bude začít tím, co o mě říkají ostatní. Jsem prý hezká, přátelská, vtipná, milá, citlivá, upřímná a prý miluju společnost a víno. Vím, že umím být protivná, urážlivá, hysterická-trochu a umím sama sebe perfektně politovat, jak to mám těžké. Nesnáším lež, nespravedlnost a lhostejnost.
Mám ráda zvířata, lidi-někdy, přírodu, moře, slunce, cestování, zážitky, adrenalin, víno, jídlo, sport, svíčky…….je toho strašlivě moc. Jo a ještě mám módní bezlepkovou dietu a z masa jím pouze ryby-a to velmi občas.
A teď už o mě víte skoro všechno. Lenka”

Kristýna Leichtová

Kristýna Leichtová se narodila roku 1985 v Plzni.

V roce 2007 absolvovala Pražskou konzervatoř, hudebně-dramatický obor pod vedením Petry Špalkové a Ivana Řezáče.

Už v průběhu studií začala svou kariéru před kamerou. První filmovou zkušeností byly filmy Žralok v hlavě pod režií M. Procházkové a Účastníci zájezdu v režii J. Vejdělka.

Největší popularitu jí získala role Ivy, dcery Tomáše Pacovského, v seriálu Comeback (2008). Další divácky oblíbená byla role Denisy v seriálu Gympl s.r.o. (TV Nova) nebo role policistky Terezy v seriálu  Cesty domů (TV Prima). Dále role Báry v seriálu Dokonalý svět a nedávná Klára Tréblová v seriálu Ohnivý kuře (FTV Prima).

Kromě filmových rolí např. ve filmech Intimity nebo Bastardi natočila i několik krátkých filmů, např. We shoot with love – Pro Elišku (režie Tomáš Bařina). Práci na zahraničním projetu si vyzkoušela poprvé ve filmu Child 44. V roce 2016 se zúčastnila taneční soutěže Stardance aneb když hvězdy tančí. Společně s tanečním partnerem Václavem Masarykem skončili na 5. místě. Ve stejném roce soutežila ve Francii o klíče od Pevnosti Boyard.

Kromě práce před kamerou se věnuje i dabingu, moderování, voiceoverům a nadále se herecky vzdělává. Účastnila se workshopu Nancy Bishop – Brian Caspe – Meisner Technique.

Ještě před započetím studia hrála v Pražském komorním divadle Innu v představení Zadržitelný vzestup Artura Uje (rež. D. Jařab). V průběhu studia konzervatoře působila v Národním divadle, divadle Na zábradlí a v muzikálech (Obraz Doriana Graye a Němcová) v divadle Ta Fantastika.

Po absolvování školy hrála ve Strašnickém divadle, Divadle Hybernia a jakožto plzeňská patriotka působila několik let i na Divadelním létě pod plzeňským nebem. Do roku 2016 byla stálou členkou divadla Komedie. Mezi její nejvýraznější role patřily role Mady v Kebabu, role Dory v Naše třída, Sára ve hře Divoké maso. V současné době ji můžete vidět v divadle Palace (P.R.S.A.), v ostravské Aréně jako Natašu ve Třech  sestrách, v Divadelní společnosti Kamila Střihavky v divadle Metro v představení Tolik hlav. Za zmínku rozhodně stojí představení o generační výpovědi třicátnic s názvem NEVIM v režii V. Štěpánka v A studiu Rubín.

Od roku 2017 spolupracuje Kristýna s polským divadlem Teatr im. Jana Kochanowskiego v Opoli, kde hostuje ve hře Poslední zhasne. http://teatropole.pl/ostatni-gasi-swiatlo/

Zaslechnout jste ji mohli také v radiu, kde namluvila Deník FB matky.

Kristýna mluví anglicky a francouzsky.

Mezi její koníčky patří lindy hop – dobový street dance 30., 40. léta, pole dance a jóga, ráda jezdí na motorce a zpívá. Vlastní řidičský průkaz AM, A1, A2, B1, B.

Je matkou dcerky Dorotky a žije částečně v Praze a Ostravě.

Hlasová ukázka z Deníku FB matky:

Kristýna Ryška

Pochází z Rožnova pod Radhoštěm, kde od malinka chodila do folklórních souborů a dalších kroužků, které přirozeně vyústily ve studium na Janáčkově konzervatoři v Ostravě obor hudebně-dramatický pod vedením Marie Logojdové. Láska k folkloru ji chytla natrvalo. Po studium nastoupila do angažmá Těšínského divadla, kde dostala velké herecké příležitosti (Maryša, Skřivánek, Slunce pro dva, Motýli) a také cenu ředitele divadla Karola Suzsky. V roce 2008 si ji z celoevropského castingu vybral německý režisér Veit Helmer do hlavní role filmu Absurdistan, který pak úspěšně brázdil světové filmové festivaly, včetně legendárního Sundance Roberta Redforda. Další práce na sebe plynně navazovala. V Česku byla díky tomuto filmu pozvána na konkurz do seriálu Ulice a pět let pak strávila ve společnosti postavy They Nekonečné. Po roce pendlování mezi Českým Těšínem a Prahou se do hlavního města nakonec přestěhovala. Postupně začala hostovat v pražských divadlech, což trvá do dnes. Během sezóny hraje průměrně v pěti divadlech. Průběžně se objevuje v seriálech České televize i těch komerčních. Za nejvýraznější postavy z poslední považuje roli Ivety ve dvoudílném filmu České televize Metanol a roli Miluše v šestidílné minisérii Hbo Bez Vědomí. Hraje na klavír, cimbál,flétnu, za nejlepší hudbu považuje tu od The Beatles, ráda jezdí do Itálie, miluje dorty,černý čaj, Valašsko, čte faktografickou literaturu, chtěla by si zahrát s Bradem Pittem, oblíbeným hercem je Belmondo a obdivuje hrdiny odboje jako třeba Václava Morávka. 

Poslechněte si hlas Kristýny Ryšky:

Beáta Kaňoková

Beáta Kaňoková se narodila v Krnově. Po studiu kulturní dramaturgie vystudovala činoherní herectví na pražské DAMU.

Poté byla v angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Nyní je od roku 2018-2019 v angažmá v Městských divadlech pražských, kde exceluje jako Ofélie v Hamletovi, nebo jako Zdena Salivarová v představení Honzlová.  Hostuje ve Švandově divadle ve hře Pohřeb až zítra.

V televizi můžete Beátu vidět v seriálu Pan profesor nebo ve filmu Běžná selhání.

 

Kamila Trnková

Kamila Trnková se narodila v Praze. Je absolventkou DAMU a již za studií hrála v několika divadelních projektech v Divadle Spektákl Praha či Krytovém divadle Orfeus.  Od roku 2017 se členkou Divadla Pod Palmovkou, kde ji můžete vidět např. v inscenacích 294 statečných, Faust, Drůbeží farma, Žítkovské bohyně či Pusť te Donnu k maturitě!

V televizi aktuálně září v Případu roubal nebo Pozadí událostí.

 

Vanda Chaloupková

Vanda Chaloupková vystudovala ostravskou konzervatoř, první divadelní zkušenosti získala v Národním divadle moravskoslezském, kde si zahrála například v režii Jana Mikuláška. Od dětských let se věnovala profesionálnímu tanci. Zahrála si ve filmu Ireny Pavláskové Fotograf, filmech Davida Vignera Božena, Abstinent, Občanská naděje a Mezi nimi. Jejím velkým úspěchem je role v americkém seriálu Haunted pro Netflix v režii Jana Pavlackého. V roce 2022 natočila film Láska hory přenáší a Prezidentka, kde si zahrála po boku Ani Geislerové. Účinkovala také v mnoha televizních seriálech a tuzemských i zahraničních reklamách.

Stala se stálým hostem hereckého souboru Divadla Na Fidlovačce. Hrála také v Divadle Bez Zábradlí, Hudebním divadle Karlín a divadle Komedie ve hře Lazarus, což je poslední dílo Davida Bowieho. Hostovala ve Stavovském divadle, kde si zahrála s divadelním spolkem Prague Shakespeare Company v anglojazyčných rolích, například Bianca (Othello) nebo Perdita (Zimní pohádka). Je stálým hostem Letní scény Musea Kampa, kde účinkuje v populárních biografických inscenacích Meda a Werich. Pro Divadlo X10 (Strašnické divadlo) napsala a narežírovala inscenaci Dávno dospělí, která se úspěšně hrála dvě sezony. Věnuje se také dabingu a práci pro rozhlas, příležitostně modelingu nebo pohybové spolupráci v menších inscenacích.

Sára Korbelová

OCENĚNÍ: 

Cena Emmy 2020, v kategorii krátkometrážních seriálů za seriál #martyisdead

Cena za nejlepší seriálovou tvorbu 2023 na 55. ročníku filmového a televizního festivalu Otty Hofmana za seriál Sex O´Clock

 

Ema Businská

Ema Businská, rodačka z Prahy, je studentkou (vystudovala) hudebně-dramatického oboru Pražské konzervatoře. Svou hereckou kariéru započala v roce 2021 rolí Lucie Malířové v seriálu Hlava Medúzy pro Českou televizi. Mohli jste jí ale také vidět v epizodních rolích seriálů: Anatomie života, Specialisté, Policie Modrava a další. Rok působila v seriálu Ulice a v momentální chvíli je součástí seriálu Zlatá Labuť (Kristýna Lhotská) a Kriminálky Anděl, na kterou se můžete těšit již brzy.
Pochází převážně ze sportovní rodiny, takže byla ke sportu vedená již od mala a dodnes je to pro ní velkým koníčkem a útěk z reality. Závodně veslovala, dělala vodní slalom a aerobic, mimo jiné se ale také věnovala tenisu, lyžování, běžkám, běhu či cyklistice a dalším. Krom sportu se Ema od svých 7 let věnuje hudbě. Navštěvovala základní uměleckou školu, kde se učila hře na klavír a lidovému zpěvu. Později přešla na zpěv popový, kterému se věnuje dodnes. Pasivně umí hrát na ukulele, kytaru a flétnu a již zmiňovaný klavír.

Sára Lutovská

Zajímají Vás novinky o hercích? Chcete zasílat kalendář akcí? Zadejte...