Josef Carda

Český herec Josef Carda se narodil roku 1956 v Ústí nad Labem. Herectví vystudoval na brněnské JAMU a po absolutoriu začal vystupovat v divadle Husa na Provázku. Postupně pak prošel celou řadou divadel – účinkoval v Činoherním studiu, Prozatimním divadle, Rokoku nebo v Divadle Bez zábradlí.

Na televizních obrazovkách ho proslavila role poručíka Roberta Sluníčka v seriálu Policajti z předměstí (1999) a také role agenta A-54 v Kachyňově seriálu Tři králové (1998). Nejvíce se do povědomí diváků zapsal ale jako sporťák Carda Retarda v zábavním pořadu TELE TELE (2000-2007).

Zahrál si také ve filmech Rebelové (2001), Kameňák 3 (2005), Zločin v Polné (2016), Ulovit Miliardáře (2009) a dalších. Má za sebou seriály Letiště (2006), Ošklivka Katka (2008),Doktoři z počátků (2013 – 2014), Nemocnice na kraji města – nové osudy (2008) nebo Ohnivý Kuře (2016-2018) a další. V současné době ho můžeme vidět v seriálu Krejzovi (2018).

Josef se také věnuje dabingu, dal hlas například postavě Lennyho Leonarda z legendárního seriálu Simpsonovi, Alanu Harperovi ze seriálu Dva a půl chlapa a Dwightu Schrutovi ze seriálu Kancl a nově také Ricku Sanchezovi v seriálu Rick a Morty a Kylu Broflovskimu v legendárním seriálu South Park.

Jan Šťastný

Profil herce Jana Šťastného se zatím připravuje

Tomáš Dastlík

Petr Buchta

Herec Petr Buchta se narodil roku 1985 v Karviné.

Po absolvování studia na Janáčkové konzervatoři v Ostravě působil čtyří roky v Těšínském divadle, kde ztvárnil například role Raskolnikova (Zločin a trest), Chlestakova (Revizor), Figara (Figarova svatba) či Demetria (Sen noci svatojánské) a další.

Do roku 2016 byl v angažmá v Kladenském divadle, kde ho diváci mohli vidět ve hrách Vražda na Nilu (Smith), Noční motýl (Mášenka, Míťa), Vinnetou (Kulaté sklo), Brémská svoboda (Zimmerman), Podnájem na bulváru Courteline nebo Mach a Šebestová (Horáček). Nyní působí na volné noze v Praze.

První televizní a filmové zkušenosti získal v televizním filmu Kobova garáž (ČT). Do diváckého povědomí se poprvé více zapsal rolí Vojty Kalicha v seriálu Ulice (TV Nova). V současné době se na obrazovku vrátil rolí Tomáše v seriálu Drazí sousedé (TV Nova).

Filmové role ztvárnil například v komedii Deset pravidel (rež. K. Janák, 2014), dokumentu Tajemství a smysl života (rež. P. Vachler, 2014), v dramatu HANY (rež. Michael Samir, 2014) nebo ve filmu Nebezpečí klidu (rež. T. Volánková, 2015).

Krom herecké práce se také věnuje tvůrčí činnosti a psaní textů pro společnost Funny bunny films (spot pro Týden komunikace 2013).

Mluví plynně anglicky a polsky, hraje na kytaru, baskytaru a klavír, žongluje a věnuje se široké škále sportů (brusle, skateboard, chůdy, potápění, házená, tenis, nohejbal, volejbal, vodáctví).

Co Vám vzkazuje Petr:

„V úctě mívám lidi, kteří chtějí mít výhled, aniž by přitom museli kácet stromy, které jim k tomu překáží. Mrzí mě, že stále šaty dělají člověka. A moc hloupých a zlých. Je asi těžké brát věci tak, jaké jsou, jenomže vše je tak, jak má vždy být. Raději dát si 3v1 u řeky v lese, než latte machiato u bazénu v hotelu. Je lepší, dělat si srandu z chytrých lidí, v opačném případě se to může vymstít. Jednou bych chtěl vypnout a vyplout kolem světa nebo aspoň na Aljašku. A jsem rád a baví mě se pro něco nadchnout a líto mi je, když to opouští, leč jsme tu jen jednou tak na zdraví Vám přeji já. Tož tak.“

Filip Kaňkovský

Filip Kaňkovský

Aleš Bílík

Herec Aleš Bílík (1989) je absolventem činoherního herectví na DAMU. Během studia na DAMU se zapojil do pohybového inscenačního projektu Adély Laštovkové Stodolové a tvůrčí skupiny SKUTR s názvem Muži, kde vytvořil postavu Štěněte. S touto inscenací se v roce 2014 zúčastnil korejského divadelního festivalu BIPAF (Busan International Performance Art Festival). Dále hostoval například v Národním divadle a Městském divadle v Mladé Boleslavi. Roku 2013 nastoupil do angažmá činohry Národního divadla Moravskoslezského. V Ostravě setrval do roku 2015. Poté se vrátil zpět do rodné Prahy na volnou nohu, což mu dalo větší prostor věnovat se i práci před kamerou. Po roce na volné noze nastoupil Aleš do angažmá v Městských divadlech pražských. Zde je k vidění hned v několika projektech jako například Macbeth, Noc bláznů, August, August, august, Čapek nebo Želary. Dále hostuje v Meet factory, divadle Kolovrat nebo ve Vile Štvanice.

Aleš Bílík dostal první větší filmovou hereckou příležitost v televizním filmu Piknik a poté v seriálech  Expozitura II, Všechny moje lásky nebo Doktor Martin. V roce 2015 si zahrál prince v ústřední dvojci pohádky Řachanda. Větší roli získal Aleš Bílík také v minisérii ČT s názvem Spravedlnost. Aleš také strávil několik měsíců profiesionálním tréninkem jízdy na koni, aby se důkladně připravil na intenzivní natáčení historické roadmovie Křižáček (rež. Václav Kadrnka). Ve filmu Křižáček hraje Aleš po boku Karla Rodena a téměř celou dobu je v koňském sedle. Film Křižáček získal křišťálový globus za nejlepší film na 52. ročníku KVIFF.

Aleš Bílík se věnuje také rozhlasové činnosti, modelingu a moderování.

Kromě divadla miluje svoji rodinu, přátele, ženy, přírodu, všechny múzy, dobré jídlo a víno, jiné kultury a škrábání na těle. Hraje na kytaru, mluví anglicky, německy, částečně italsky a slovensky.

 Ukázka mluveného slova:

Jakub Koudela

Herec Jakub Koudela se narodil v roce 1992 v Příbrami a v roce 2016 dokončil studium na DAMU.

Jakub Koudela je členem pražského souboru Spektákl a hostujícím členem uskupení Bodyvoiceband. Ve Spektáklu ztvárnil titulní roli Dona Quijota v inscenaci Zmoudření dona Quijota. V roce 2015 nastoupil do angažmá do Městského divadla v Mostě, kde je aktuálně k vidění např. v představeních  Balada pro banditu, Saturnin, Tři sestry, Kronika Pickwickova klubu nebo Cabaret.

Na televizních obrazovkách jsme Jakuba mohli vidět v televizním filmu Zločin v Polné (V. Polesný, 2016) nebo v seriálu První republika. Seriál Mamon (produkce HBO), ve kterém Jakuba najdeme v roli Jana Šrámka, byl nedávno oceněn Českým lvem jako nejlepší dramatický televizní seriál. Za zmínku stojí i několik studentských filmů jako Lesapán, V pasti nebo amatérský film Prach a broky, na kterém se podílel i jako scénárista, pomocný režisér a herecký poradce.

Jakub kromě české tvorby již dostal hereckou příležitost i v zahraničních projektech např. v americkém seriálu Legends II (David Semmel, USA, 2016), německém TV seriálu Die Dasslers (Philipp Stennert, Cyrill Boss, 2015) a filmu the The Zookeeper’s Wife (Nicki Cairo, USA, 2016). Účinkoval také v německém studentském filmu v režii Felixe Ahrense z roku 2015 Am Ende der Wald, který roku 2016 získal Ocenění stříbrného Oskara v LA za zahraniční hraný film.

Kromě divadla a televize se Jakub věnuje i dabingu (např. v seriálech ČT Slečna Marplová, Špion). Pro Studio Virtual pak propůjčil svůj hlas vedlejším postavám z filmu Cinderella (Z. Štěpán, 2015). Jakuba jsme mimo jiné mohli spatřit také v reklamách v ČR a Francii.

Jakub aktivně ovládá český a anglický jazyk, pasivně i němčinu.

Mezi jeho záliby patří akrobacie, šerm, jízda na koni, LARP a je také nadšený barista, takže dobrý šálek kávy vám určitě připraví. Rád také píše scénáře, nahrává audioknihy a v oblibě má i scénické čtení.

„Potěší mě, když vidím reportáž o tom, že někdo vyrobil něco, co pomáhá životnímu prostředí. Mám rád cestování, poznávání cizích kultur a historii. Chtěl bych procestovat všechny kontinenty na motorce, přespávat u místních lidí, poslouchat jejich životní příběhy a natočit o tom reportáž. Vadí mi, když lidé neumí poslouchat a stěžují si na svůj život. Také mi vadí byrokracie a nesmyslné zákony. Dojímá mě, když vidím starší lidi omládnout a dělat hlouposti, když si hrají s dětmi.“

Voicereel Jakuba Koudely: 

Tomáš Havlínek

Tomáš Havlínek se narodil v Karlových Varech. Vystudoval hudební gymnázium, obor housle, a po maturitě byl přijat na DAMU na obor činoherní herectví. Během studia hostoval v divadle Pod Palmovkou a Na Vinohradech. Za zmínku stojí i pár filmových rolí, například role Oskara Nedbala ve filmu Americké dopisy s Hynkem Čermákem v hlavní roli a nebo pohádka Řachanda, ve které ztvárnil prince Jaromíra. Dále také například První republika, Vyprávěj, Případy 1. oddělení, film Vybíjená… V roce 2017 se objevil v šestidílném filmovém cyklu Bohéma nebo filmu Monstrum.

V divadle Disk na DAMU absolvoval v roce 2015 a hned poté nastoupil do angažmá Jihočeského divadla, ve kterém již v průběhu studií hostoval v inscenaci Zavolejte Jeevese. V Jihočeském divalde už nazkoušel pěknou řádku rolí. Nejznámější je například Puk v Snu noci svatojánské. Za roli autistického teenagera Jasona v inscenaci Přisámbůh! získal v roce 2017 ocenění Jihočeská Thálie.

Tomáš Havlínek také spolupracuje s nově založeným divadelním uskupením Díra na trhu, se kterým má zatím jednu inscenaci Plešatá Zpěvačka, kterou můžete vidět v experimentálním prostoru NoD. Tomáš hostuje v divadle Bez zábradlí v inscenaci Mnoho povyku pro nic.

Tomáš je také hudebně velmi nadaný. Má několik hudebních uskupení se kterými aktivně koncertuje po České republice -SEPIEZHOR, Swingin Travellers…atd.

A co o sobě říká přímo Tomáš Havlínek?

„Mám rád divadlo, nedotčenou přírodu, filmy, dobré lidi a mimo jiné i hudbu, bez té bych nemohl být. Jak jako posluchač, tak také jako aktivní muzikant. Necelých deset let jsem hrál v symfonickém orchestru, proto miluji vážnou hudbu. Nyní se aktivně věnuji hře na elektrické housle – jazz, funk, underground. Mám rád společenské a vstřícné lidi se smyslem pro humor. Rád cestuji autem, hlavně jako řidič. Nesmím zapomenout na to, že jsem milovník aktivního sportování všeho druhu. Přes badminton, tenis, atletiku až po malou kopanou (aktivně hraji 4. pražskou ligu).  Jsem rodinný typ! Baráček, krb, zahrada!  Nemám rád, když někdo nevede dialog, dlouho mluví a pořád si na něco stěžuje. Vadí mi pomalí a nezapálení lidé pro věc. Nesnáším hlavně xenofobii a naškrobené oblečení, zvlášt když je to ručník nebo ponožky.  „

Adam Ernest

Adam Ernest se narodil v Praze. Od základní školy tíhnul nejen k uměleckému směru, ale i ke sportu. V žákovských kategoriích získal 3x titul mistra ČR ve veslování. To následně ze zdravotních důvodů opustil a zkusil si v ČR ne tolik rozšířený kontaktní sport – boxlacrosse. Paralelně s tímto navštěvoval hodiny hry na zobcovou a altovou flétnu, posléze 3 roky saxofon. Zlom následoval při cestě autobusem na lacrossový turnaj do Anglie, kde se seznámil s baskytaristou tehdy vznikající punkové kapely poetického názvu Pomoč Kolotoč. Následovala další kapela a po dokončení gymnázia přijetí na DAMU, obor činoherní herectví.

Během studia obdržel Adam Ernest cenu Jiřího Adamíry od Nadace život umělce za mimořádné tvůrčí úspěchy během studia.

Po ukončení čtvrtého ročníku nastoupil do angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde ho můžete vidět například jako Pinocchia. Nyní hostuje také ve Švandově divadle a v divadle Spektákl.

Jedna z prvních TV rolí, ve kterých jste mohli Adama všimnout, je Michal v seriálu Mordparta a představí se i v chystané kriminálce Inspektor Max. Na svou větší filmovou příležitost teprve čeká.

Adam mluví anglicky a je schopen hrát v němčině.

A co o sobě říká?

„Mám rád rocknroll. Ať už ho budeme brát jako hudební styl a nebo metaforu určitýho přístupu k životu. Mám rád lidi, který se zajímaj o to, co se děje kolem nich a snažej se aktivně přistupovat k utváření společnosti. Obdivuju, když se někdo dokáže obětovat pro dobrou věc bez nároku na pochvalu. Dojímá mě celoživotní láska starých lidí a příroda. Nesnáším lež, pokrytectví, poklonkování, lenost, xenofobii a Miloše Zemana.“

Oskar Hes

Životopis se připravuje.

Jaromíra Mílová

Herečka Jaromíra Mílová se narodila v roce 1961 ve Varnsdorfu.

V roce 1982 vystudovala Státní konzervatoř v Ostravě pod vedením P. Matouška. Její herecké začátky jsou spojeny s divadlem Ha-divadlo v Prostějově (1980 – 1982) a Západočeským divadlem v Chebu (1982 – 1986). Za roli Alenky v adaptaci pohádky Alenka v říši za zrcadlem (r. F. Hromada) od Lewise Carolla získala v roce 1986 Cenu Zdeňka Hofbauera za ženský herecký výkon.

Jaromíra pokračovala v Činoherním studiu Ústí nad Labem (1986-87) a Divadle pracujících Most (1987-2004). Od roku 1994 konečně přišla na řadu i pražská divadla v čele s Národním divadlem, jehož členkou byla až do roku 2016. Ze starších kusů jmenujme např. Rok na vsi, Antonius a Kleopatra, Idiot, Prvotřídní ženy, Prospaný život, Zkrocení zlé ženy, Sluha dvou pánů a mnoho dalších. Nyní je členkou Městského divadla Kladno, kde Vás překvapí například rolí rozverné managerky Jeanette.

Jaromíra je k vidění též na Zbraslavi v každoročním velikonočním představení Lidové pašije v roli Anděla.

Jaromíra Mílová však nezahálí ani na filmovém poli. Má za sebou četnou řádku rolí. Jmenujme např. filmy Praho, má lásko (povídka Panorama) (M. Černá, 2012), Kráska v nesnázích (J. Hřebejk, 2006), Zapomenuté světlo (V. Michálek, 1996). Za film Báječní muži s klikou (rež. J. Menzel) obdržela v roce 1980 na mezinárodním filmovém festivalu Festival International du Films de Comédie ve Vevey pořádaném Oonou Chaplinovou cenu za ženský herecký výkon. Jaromíra spolupracuje i se zahraničními školami. V roce 2016 získal německý studentský film Am Ende der Wald, kde hraje Jaromíra roli matky české rodiny, stříbrného Oskara v kategorii zahraničních hraných filmů.

Ještě častěji než ve filmu můžeme Jaromíru na televizních obrazovkách vídat prostřednictvím seriálů. Z těch nejaktuálnějších jmenujme např. Zločin v Polné v roli matky Hilsnerové (V. Polesný, 2015), Vraždy v kruhu (epizoda Kamarád v nouzi) (I. Pokorný, 2015), Kriminálka Anděl (I. Pokorný, 2014), Život a doba soudce A.K. (epizoda Kněz) (R. Sedláček, 2014), dále pak např. Hraběnky (J. Brabec, 2007), Dobrá čtvrť (K. Smyczek, 2005), Zdivočelá země (H. Bočan, 1997) a mnoho dalších, pro pamětníky vzpomeňme možná ještě Přátele zeleného údolí (K. Mudra, 1980).

Jaromíra pomáhá v herecké kariéře i dalším mladým talentům. Od roku 2011 vyučuje herectví na VOŠ herecké v Praze, v letech 2009 – 2011 působila jako pedagog na Pražské konzervatoři.

Ve volném čase ráda plave, jezdí na kole, běhá a bruslí. Mezi její koníčky však patří i čistě kulturní činnosti jako je vážná hudba, malířství, hra na kytaru či četba.

Jaromíra hovoří velmi dobře německy. Ukázka z Malého prince zde:

Alena Štréblová

Začátky herecké kariéry Aleny Štréblové jsou spjaty s amatérským A-studiem Rubín. Již během studií na DAMU Alena Štréblová hostovala ve Studiu Ypsilon a spolupracovala s divadlem Sklep. Později se přidalo hostování v Divadle Na zábradlí. Postupně vystřídala několik angažmá (Divadlo Komedie, Divadlo Rokoko, Městské divadlo Kladno). Nyní je členkou činohry Národního divadla, kde ji můžete vidět v představeních Sen čarovné noci a Spolu/Sami. V roce 2009 se vrátila ke spolupráci s divadlem Rubín, kde ji dodnes můžete vidět v inscenacích Kauza Salome a Svatá země. Hostuje také ve Švandově divadle v Praze, v divadle Kalich a ve Strašnickém divadle.

Za roli Iriny Arkadinové v inscenaci Racek (Daniel Špinar) získala Cenu Českého divadla 2011 za nejlepší ženskou roli.

Z celovečerních filmů, které Alena Štréblová doposud natočila, stojí zejména za zmínku film David mladého začínajícího režiséra J. Těšitele, který měl svou premiéru na posledním Karlovarském festivalu a získal mnoho ocenění na zahraničních festivalech. Naopak Alena sama začínala např. ve filmech J. Smyczka Proč? nebo Nemocný bílý slon… Dále byla k vidění ve filmu Rozmarná (M.Hrůza), Cesta z města (T.Vorel), v poslední době ve filmech Hodinový manžel (T.Svoboda) nebo Padesátka (V.Kotek). Alena hojně účinkuje také v seriálech. Z nejaktuálnějších jmenujme alespoň Zločin v Polné (V. Polesný, 2015),Vraždy v kruhu (I. Pokorný, 2015), Nevinné lži II. (B. Sláma, 2014), Policie Modrava (J. Soukup, 2014), Vraždy 1. oddělení (D. Wlodarczyk, 2013).

Významnou roli hrála též v československém seriálu Odsouzené (Odsúdené, R. Šveda, P. Bebjak, 2009) z prostředí ženského vězení, kde hrála postavu Lešky, odsouzené farmaceutičky.

Alena Štréblová předává svůj herecký um a zkušenosti nejen z jeviště, ale také za katedrou. V letech 2001-2003 vedla kurz Základy herectví (obor arteterapie) pro dálkové studium při FF UK – Brno a v letech 2008, 2009, 2013 a 2014 divadelní dílny Dramasteria (kurz činohry).
Alena mluví anglicky a rusky.

Petra Bučková

Herečka Petra Bučková se narodila v roce 1978 v Brně, kde také vystudovala herectví na JAMU. Po absolutoriu získala angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Dále účinkovala v divadlech Polárka, HaDivadle nebo Husa na Provázku. Nyní je členkou souboru Divadla Na zábradlí.

Petřina tvář je známá z českých seriálů, zahrála si například v Kriminálce anděl (2012) Vraždách v kruhu (2015), v seriálu Specialisté (2017) či v seriálu Policie Modrava (2017). Objevila se také v zahraničních snímcích, za zmínku stojí především Home is here(2016), Úkryt v Zoo (2017), Génius (2017), Brecht (2016), Knightfall II. (2017) či Haunted (2018).
Pracuje pro rozhlas, dvakrát byla nominovaná za ženský herecký výkon v anketě Neviditelný hlas. 12 let pracovala jako Zdravotní klaun v nemocnicích v Čechách, v Rakousku i na misi v africkém Kamerunu.

A co o sobě Petra Bučková říká?

„Nezařaditelná. Miluju intenzivní práci i soukromí. Své blízké i být sama. Blbnutí i rozhovory, které jdou na dřeň. Život se vším všudy i smýšlení o jeho nesmyslnosti. Adrenalin i laskavé zacházení. Divoký tanec a tichou podmořskou krajinu při potápění se. Saunu i běžky. Mateřštinu i hrát anglicky nebo německy. Netypické role. Vysněná role? Joker à la Heath Ledger!“

Réka Derzsi

Réka Derzsi se narodila v Bratislavě a celé dětství prožila na rodném Slovensku. V 6 letech, se začala věnovat nejen baletu, ale i folklóru a modernímu tanci. Následovaly různé kroužky jako např. loutkoherectví, dramatický, či recitační kroužek, díky kterým se již v útlém věku seznámila s divadlem a účastnila se různých amatérských festivalů na Slovensku i v Maďarsku. Po ukončení gymnázia nastoupila k divadlu a rok působila v Jókaiho Divadle v Komárně, následně pak v Budapešti v Centrál Színház.

Po dvou letech u divadla se Réka Derzsi rozhodla pro studium na vysoké škole. Pod vedením Emila Horvátha vystudovala Vysokou školu Múzických umění v Bratislavě, obor činoherní herectví. Již během studia hrála v různých televizních seriálech, ale první velká role přišla těsně před absolutoriem ve filmu Lištičky. Za roli Alžběty byla nominovaná na Slovenskou národní filmovou cenu – Slnko v sieti a oceněná cenou PRIX Best Actress na Rouen Nordic Film Festivalu ve Francii.

Po ukončení vysoké školy působila jednu sezonu v Městském divadle v Žilině.  V roce 2010 se Réka přestěhovala do Prahy. Následovaly role v koprodukčních filmech a seriálech jako Zlodeji detí, nebo Tannbach, kde si zahrála vedle herců jako Heiner Lauterbach nebo Martina Gedeck. V současné době ji diváci mohou vidět ve Švandově divadle v Praze, kde hostuje v inscenacích Pankrác 45, Cry baby cry, Krysař a Popeláři.

Réka Derzsi mluví slovensky, česky, maďarsky a anglicky, ale troufne si i na roli v němčině.

„Slova, které mne snad nejvíce charakterizuji, jsou:  živelnost, zvědavost a zranitelnost.  Jsem optimista, který  často o věcech pochybuje.  Ráda sleduju a objevuju život.  Hledám a nacházím a následně se snažím porozumět a přijmout. Baví mne mne vstoupit do hlubin, ať už se jedná o hloubku postavy, kterou hraju, nebo o člověka se kterým se bavím. Jsem schopná protančit celou noc. Tance v mém případě nikdy není dostatek! Hudba má na mne léčiví účinek. Ticho a dobré jídlo dokážou přímo zázraky.“

Voicereely:

Reklamní ukázka v maďarštině:

Monolog Medzi nebom v maďarštině:

Lenka Zahradnická

Herečka Lenka Zahradnická se narodila v Praze. Už od šesti let hrála, zpívala a tančila v divadelním spolku Radar, kde se objevuje dodnes.Po studiu na gymnáziu se rozhodla zkusit své štěstí na DAMU. Poté absolvovala obor činoherní herectví pod vedením .D. Ullrichové, J. Nebeského, E. Salzmannové a A. Švehlíka.

Od roku 2005 se začala Lenka Zahradnická objevovat v televizi. Největší popularitu jí přinesla role jemné Aleny „veverky“ Veverkové v seriálu Ordinaci v růžové zahradě 2. O rok později se objevila ve filmu Vratné lahve. Mezi nejzajímavější role patří Lenka Fořtová ve Svatbách v Benátkách nebo Kateřina v Drahých sousedech. V současné době natáčí seriál pro FTV Prima.

Z divadelních rolí ráda vzpomíná na Grušenku z inscenace Bratři Karamazovi, kterou si zahrála ještě jako studentka DAMU v divadle Disk. Roku 2011 byla členkou uměleckého souboru Městskédo divadla v Kladně, kde ztvárnila několik zajímavých rolí např. v režii D. Špinara. Nyní působí na volné noze. Vidět ji můžete nepř. v divadlech MeetFactory, A studio Rubín, Divadlo Radar, Divadlo A. Dvořáka Příbram… Každé léto také hraje na Letních Shakespearovských slavnostech v Mnoho povyku pro nic.

Kristýna Podzimková

Herečka Kristýna Podzimková Maléřová se narodila roku 1985 v Rožnově pod Radhoštěm. Odmala tíhla k umění, navštěvovala folklórní a dramatický kroužek, tančila a zpívala. Po absolvaci Janáčkovy konzervatoře v Ostravě nastoupila do Těšínského divadla. Nyní působí v Praze, převážně v divadle D21, kde ji můžete vidět hned v několika rolích. Zajímavostí je, že kvůli představení Knoflíček se naučila hrát na cimbál. Dále je k vidění v Divadle v Celetné nebo na zájezdových představeních se společností Arthur. Kristýna se také podílí na netradičním interaktivním divadelním projektu Pomezí.

Kristýna Podzimková také často spolupracuje na komponovaných večerech Hradišťanu.

Její první filmová role byla ve filmu Bathory v režii J. Jakubiska. Poté získala svou první zahraniční filmovou zkušenost. Německý režisér Veit Helmer obsadil Kristýnu do hlavní ženské role v alegorické komedii Absurdistán.  S tímto filmem se i zúčastnila festivalu Sundance.   V roce 2015 si Kristýna zahrála v II. sérii amerického seriálu Legends.

Čeští diváci ji znají Kristýnu především jako Theu Nekonečnou ze seriálu Ulice nebo jako asistenku Denisu kuchaře Pohlreicha v seriálu Ohnivý kuře.

A co o sobě Kristýna Podzimková říká?

„Mám folkórní duši, The Beatles je nejlepší kapela a Belmondo je nejlepší herec. Vždy mě spolehlivě rozpláčou staří osamělí muži a velké příběhy s dobrým koncem. Dávám přednost obyčejnosti před okázalostí.  Z divadelních kusů nikdy nezapomenu na Skřivánka a Slunce pro dva, největší filmový zážitek je Absurdistán. Dva měsíce natáčení v Azerbajdžánu a účast na festivalu Sundance zatím nic nepřebilo.“

Poslechněte si hlas Kristýny Podzimkové:

Kristýna Kociánová

Herečka Kristýna Kociánová se narodila roku 1985 v Novém Jičíně.

Kristýna Leichtová

Kristýna Leichtová se narodila roku 1985 v Plzni.

V roce 2007 absolvovala Pražskou konzervatoř, hudebně-dramatický obor pod vedením Petry Špalkové a Ivana Řezáče.

 Už v průběhu studií začala svou kariéru před kamerou. První filmovou zkušeností byly filmy Žralok v hlavě pod režií M. Procházkové a Účastníci zájezdu v režii J. Vejdělka.

Největší popularitu jí získala role Ivy, dcery Tomáše Pacovského, v seriálu Comeback (2008). Další divácky oblíbená byla role Denisy v seriálu Gympl s.r.o. (TV Nova) nebo role policistky Terezy v seriálu  Cesty domů (TV Prima).

Momentálně ji můžeme vidět v roli Kláry Tréblové v seriálu Ohnivý kuře (FTV Prima).

 Kromě filmových rolí např. ve filmech Bardi, Intimity nebo Bastardi3 natočila i několik krátkých filmů. Práci na zahraničním projetu si vyzkoušela poprvé ve filmu Child 44. V roce 2016 se zúčastnila taneční soutěže Stardance. Společně s tanečním partnerem Václavem Masarykem skončili na 5. místě.

 Kromě práce před kamerou se věnuje i dabingu, moderování, voiceoverům a nadále se herecky vzdělává. Účastnila se workshopu Nancy Bishop – Brian Caspe – Meisner Technique.

 Ještě před započetím studia hrála v Pražském komorním divadle Innu v představení Zadržitelný vzestup Artura Uje (rež. D. Jařab). V průběhu studia konzervatoře působila v Národním divadle, divadle Na zábradlí a v divadle Ta Fantastika.

Po absolvování školy hrála ve Strašnickém divadle, Divadle Hybernia a jakožto plzeňská patriotka působila několik let i na Divadelním létě pod plzeňským nebem. Do roku 2016 byla stálou členkou divadla Komedie. Mezi její nejvýraznější role patřily role Mady v Kebabu, role Nadi v Her masters voice, Sára ve hře Divoké maso. V současné době ji můžete vidět v divadle Palace (P.R.S.A.), TEĎ! Divadle (Ideální pár) a Divadelní společnosti Kamila Střihavky v divadle Metro v představení Tolik hlav. Za zmínku rozhodně stojí představení o generační výpovědi třicátnic s názvemNEVIM v režii V. Štěpánka.

Od roku 2017 spolupracuje Kristýna s polským divadlem Teatr im. Jana Kochanowskiego v Opoli, kde hostuje ve hře Poslední zhasne. http://teatropole.pl/ostatni-gasi-swiatlo/

Zaslechnout jste ji mohli také v radiu, kde namluvila Deník FB matky.

Kristýna mluví anglicky a francouzsky.

Mezi její koníčky patří lindy hop – dobový street dance 30., 40. léta, pole dance a karate. Vlastní řidičský průkaz AM, A1, A2, B1, B.

Hlasová ukázka z Deníku FB matky:

Marie Maja Štípková

V roce 2010 absolvovala Maja Štípková DAMU, kde studovala m.j. pod vedením paní Jaroslavy Adamové. V průběhu studia získala Cenu Jiřího Adamíry a Cenu Valtra Tauba.

Její první filmovou rolí byla produkční Martina z filmu Chyťte doktora (2007, r. M. Dolenský). Dále jste mohli Marii spatřit např. ve filmech Anglické jahody (V. Drha, 2008), Cesta do lesa (T. Vorel, 2012) a čerstvou novinkou je film 8 hlav šílenství (M. Nováková, 2016), kde Marie ztvárnila roli Tamary Ivanovny.

Marie Štípková se však věnuje zejména divadlu. V letech 2010-2013 hostovala například na Nové scéně Národního divadla (Co se stalo, když Nora opustila manžela, režie: M. Dočekal), v Divadle Minor (Hon na Jednorožce, Broučci, Zlatovláska, Kocourkov), v Divadle Ponec (Velmi společenské tance, režie: J. Havelka), v A studiu Rubín (Soprán ze Slapské přehrady, Pastička) nebo ve Švandově divadle (Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť). Také byla součástí divadelní sekce uskupení Kašpárek v rohlíku a spolupracovala se soubory Geisslers Hofcomoedianten a BocaLocaLab (Požár, režie: J. Adámek). Momentálně je Praze v angažmá ve Švandově divadle. Působí také v Národním divadle a hostuje v představení Hon na Jednorožce v Divadle Minor. S divadelním souborem BodyVoiceBand ji můžete vidět na Jatkách 78 v představeních Vojna a Bubny v noci. Od roku 2014 hraje Uršulu v komedii Mnoho povyku pro nic (režie: J. Menzel) v rámci Letních Shakespearovských slavností. Hostuje také v rodinném představení Děti z Bullerbynu a v představení Homo faber v Činoherním studiu.

V Městském divadle Kladno Marie účinkovala v celé řadě představení, z těch nejzajímavějších je to například Miláček, Noční motýl či Marie Antoinetta (vše v režii D. Špinara), Jentl (režie: J. Nvota), Brémská svoboda (režie: M. Františák) a Otec (režie: P. Štindl). Za roli Géši Gottfriedové v inscenaci Brémská svoboda v Městském divadle Kladno Marie získala širší nominaci na Cenu Thálie 2015.

Marie Štípková obdržela Cenu divadelní kritiky 2015 v kategorii ženský herecký výkon.

Ve volném čase Marie hraje na altsaxofon, věnuje se józe, plave a jejím velkým koníčkem je poměrně netradičně čalounění. Také velmi ráda cestuje a kromě kultury miluje i přírodu a vodáctví.

Denisa Pfauserová

Denisa Pfauserová je rodačka z Prahy. Po maturitě na gymnáziu byla přijata na DAMU, obor činoherní herectví. Po absolvaci herectví na VOŠ herecké v Praze začala působit hned na několika pražských scénách. Její první velkou rolí byla role Kateřiny v představení Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou v režii Petra Kracíka v rámci projektu Vlak Lustig. Toto představení se hraje doposud každé léto. Denisu můžete vidět v Divadle Na Jezerce, Divadle Na Vinohradech, Divadle V Dlouhé a dalších.

Diváci ji znají převážně jako drzou princeznu z filmové pohádky Řachanda, ze seriálu Doktoři z Počátků, filmu Prázdniny v Provence nebo z TV Óčko, kde moderuje pořad Filmshot.

Hlavní charakteristikou Denisy je její smích, všestrannost a bláznivá povaha.

Co o sobě říká?

„Jsem Ferda Mravenec – práce všeho druhu. Hraju v divadlech, točím filmy, seriály a další počiny, moderuju, fotím (ne já, mě fotěj :)), píšu, ale na výbornou zvládám i funkci kavárenskýho povaleče.

Jsem občas myšlenkama na rozkvetlý louce a pletu si slova. Třeba výtah a autobus. Taky moc neumím používat cizí termity. Takže je pak velký rizoto, že se mi to vrátí jako buzerant a skončí to fiatem. To je potom foyer… Nepiju a nejím věci, které barví – často mi totiž končí v klíně. Jsem alergická na kočky. Doma mám dvě. Taky mám mámu, se kterou brečíme u Hříšnýho tance, tátu, u kterýho jsem si vždycky všechno vybrečela a bráchu, kterýmu jsem celý dětství sloužila jsko boxovací pytel – a pak jsem brečela.

Mám ráda andílky, žvejkačky, hořkou čokoládu, cuketu, starožitnosti, Andyho Warhola, Fridu Kahlo, Audrey Hepburn, The Doors, Zaz, škrábání na zádech, ukolébavky, léto, horskou dráhu, černobílé filmy, bílé růže… ale to bychom tu byli do půlnoci 🙂

No a nemám ráda: drobky v posteli, vlasy v umyvadle, silonky, vepřový, hrášek, papriku, rozinky, pavouky, převalování před usnutím a… vlastně se mi nad tím nechce přemýšlet.

Život je fajn a ne že ne! A hlavně… sranda musí bejt! :)“